Truhlářské rody  |  Odborné společenstvo  |  Učňovské školství a odborné vzdělání

Vysvědčení za vyučenou Jindřicha Posaváda  v řemeslu truhlářském  a natěračském (1893)

Tradice odborného školství sahají hluboko do 19. století. Ledeničtí mistři mnoha generací v období 1850 - 1950 vyučili truhlářskému řemeslu na 2 000 chlapců. Systém výuky od počátku zavedlo Odborné společenstvo truhlářů, řezbářů a soustružníků 
v Ledenicích. V roce 1896 byla při místní základní škole založena Odborná škola pokračovací pro truhláře. Její absolvování bylo podmínkou, aby byl učeň připuštěn k tovaryšské zkoušce. 

	Učitelský sbor odborné školy pokračovací pro truhláře v Ledenicích (snímek z roku 1940)

Až do roku 1940 byly na Odborné škole pokračovací v Ledenicích vyučovány odborné předměty nejlepšími mistry v oboru. Tovaryšská zkouška stvrzená Vysvědčením za vyučenou byla mezníkem na cestě 
k truhlářskému mistrovství. Bez této zkoušky, několika let praxe 
a zkušeností z ciziny nemohl truhlářský dělník požádat odborné společenstvo o vydání živnostenského listu.

Historická školní budova rekonstruována v roce 1926

Po druhé světové válce byly Ledenice označovány za nevyčerpatelnou studnici kvalifikovaných truhlářů. O dvacet let později byla v důsledku konkurence moderních atraktivních oborů i zanedbání výuky truhlářské mládeže jedinečná tradice ohrožena. 

	Hodina praktického odborného výcviku oboru truhlář (z roku 1970)

Generační problém nabyl takového rozsahu, že bylo nutno ustavit nové specializované školské zařízení, samostatné odborné učiliště. Od roku 1968 do konce 20. století se zde vyučilo na 1000 truhlářů. Formální soustředění odborné výchovy do krajských zařízení s vysokým podílem teorie na úkor praktického vyučování se však nežádoucím způsobem promítlo do vztahu budoucího truhláře k starému řemeslu.

Truhlářské rody  |  Odborné společenstvo  |  Učňovské školství a odborné vzdělání