Srdcem truhlářské dílny byla hoblice (hobelponk). Důmyslné zařízení, rozměrově a váhou upravené pro těžkou fyzickou práci truhláře, poskytovalo podmínky pro všechny truhlářské úkony při výrobě nábytku bez pomoci strojní techniky. 

1. deska 2. podstavec (stojan) 3. přední vozík (k přidržování prken nebo trámků při řezání ve svislé poloze 4. zadní vozík (sloužící otáčením vřetene k upevnění rovných desek nebo prken na desku ve vodorovné poloze pomocí poděráků - špicponk háků) 5. přední poděrák (opěrný kolík, zastrčený do otvoru  v desce) 6. zadní poděrák (zastrčený do otvoru zadního vozíku) 7. odkládací truhlík  (pajlón - Beiladen)

Výrobci lidového nábytku udržovali ve tvaru i dekoru tradicí oveřené postupy  (detail řezby)

Malá místnost dílny, až do 1. poloviny 19. století jedna 
z obytných místností stavení hospodáře, osvětlovaná petrolejovou lampou, hoblice mistra a učně, truhlářské nástroje, palanda na dosoušení dřeva, kamna na spalování dřevního odpadu k otopu a ohřívání lepidla. To spolu s jedinečnou směsí vůní pryskyřice a politur vytvářelo svět truhláře, ve kterém žil 
a tvořil. V takovém prostředí vyrůstal mistrův potomek, aby jednou zaujal jeho místo.

Živnostenská výroba .................................................................

Klepněte na obrázek a nechte se pozvat do živnostenské truhlářské dílny roku 1926

Petrolejové lampy se zavedením elektřiny od roku 1924 postupně nahradily žárovky a z ledenických truhlářských dílen se místy ozýval zvuk okružní pily. Přesto historický předěl v práci ledenických truhlářů, spojený 
s příchodem nové generace, měl oproti průmyslovým oblastem země dvacetileté zpoždění. 

	Řeže, srovnává, vrtá, protahuje od síly - nejlevnější celoželezný universální dřevoobráběcí stroj  (1920 - 1925)

Průkopníkem byl truhlářský podnikatel Jindřich Posavád, který od roku 1920 
k pohonu strojů používal benzínový agregát. "Strojovna u Posavádů" v té době používala základní dřevoobráběcí stroje výrobce Hopffengörtner Holoubkov. Ve 20. letech se v Ledenicích objevují stroje značky Vedam ze strojírny v Písku. Populární "Vedamky" levné dřevěné konstrukce, dodnes zastoupené 
v některých domácnostech, měly okružní pilu, hoblovací válec pro rovnání či tloušťkování dřeva a dlabací zařízení.

Pásová bruska ze 40. let ve výrazně šetřila ve své době namáhavou ruční práci

Broušení dřeva, důležitý a namáhavý úkon, do té doby prováděný pomocí škrabky a brusného papíru, nahradily 
v následujícím desetiletí pásové brusky. První si roku 1935 za pomoci zámečníka Josefa Lence zhotovil truhlář Karel Klesner a brzy se rozšířily do dalších dílen. Do Ledenic se také dovezlo několik hoblovek, kompresorů a stolových fréz. 

Celokovové sdružené obráběcí stroje pro živnostenskou výrobu začali ledeničtí mistři nakupovat až po roce 1940. Takzvané "Heinrichovky" výrobce z Litoměřic byly rozšířené oproti "Vedamkám" o frézku, ocelová konstrukce jim dávala větší a preciznější výkon.

V továrně na nábytek ...............................................................

Druhá polovina 20. století je charakteristická rychlým rozvojem moderní techniky, výrobou náhradních hmot a nových nástrojů k jejich obrábění. Vynález tvrdokovů používaných na nástroje přinesl revoluční změny. Výroba nábytku pomocí nákladných zařízení či nástrojů nebyla pouze výsadou továren ale dostávala se i do menších závodů, jakým bylo také výrobní družstvo Ledenický nábytek. 

	Nová továrna vystavěná mimo obec na zelené louce "U Vápenců" (1959 - 61)

V nově vystavěném závodě "U Vápenců", situovaném již mimo obec, byl roce 1961 instalován první sedmietážový lis na lisování dýhy s parním vytápěním, dovezený z NDR. Export do zemí s volnou měnou otevřel přístup k zahraničním technologiím, znamenajícím skutečný technologický rozvoj. První italský stroj VITAP dovezený do Ledenic roku 1969, byl vybavený 5 agregáty na kolíkování konstrukčních nábytkových spojů. Ledenický nábytek se během deseti let zařadil mezi středně technicky vybavené podniky Československého nábytkářského průmyslu. 

První italský stroj typu VITAP  v Ledenickém nábytku (1969)

V 70. letech vrcholil přechod výroby nábytku z laťovek na výrobu z dřevotřískových desek. Zpracování nového velkoplošného materiálu s velkou vahou a tvrdostí vyžadovaloautomatizované zařízení s kotouči 
z tvrdokovů. V roce 1973 ledeničtí zakoupili průběžnou 
a formátovací pilu italského výrobce A.COSTA. Byl to počátek dalších investic do takzvaných obráběcích uzlů, kdy na formátku navazovaly oslepovačky hran 
a kolíkovačka. 

	Automatický brousící a kalibrovací stroj MEDEA pro připravovanou výrobní linku (1980)

Až do počátku 80. let bylo broušení nábytkových dílců zajišťováno pásovými bruskami. 
To vlivem nízké přesnosti tloušťkové úpravy dřevotřískových desek vedlo k probrušování dýhy. Další Italský automatický brousící a kalibrovací stroj na nábytkové dílce MEDEA se měl stát základem rozvoje brousící linky, ale vysoký podíl výroby rustikálního borovicového nábytku, navazující vlastními vzory na skandinávské dodávky, vedl k pozastavení plánované linky.

O duši dřeva  |  O kráse nástrojů  |  O díle rukou